Jiří Drahoš: Lidé od prezidenta nechtějí hrubost ani agresivitu

Když byl profesor Jiří Drahoš předsedou Akademie věd ČR, hájil do roztrhání těla instituci, kterou vedl. Tehdy hovořil hlavně o ní a o lidech, kteří v ní pracovali. Teď kandiduje na prezidenta, svoji roli bere stejně vážně, ale přesto se jemně proměnil.

Každodenní styk s občany a putování s manželkou po vlastech českých obrousily jeho akademičnost do příjemné polohy člověka, jehož zajímají úplně obyčejné lidské starosti. Třeba to, že truhlář, který jim kdysi vyráběl kuchyň, má na rok a půl zaplněný diář zakázkami, ale žádného učně k ruce.

A také jsme se během povídání zasmáli, kupříkladu tomu, jak se mu lidé svěřují, že na jeho vítězství vsadili ještě při kurzu 1:7,a on jim na to říká: „Věřte mi, že vám moc přeji, abyste vyhráli.“

Jako šéf akademie věd jste činil rozhodnutí, která měla konkrétní dopad na práci tisíců lidí, na český výzkum. Funkce prezidenta republiky je spíš ceremoniální, reprezentativní. Proč vás láká ucházet se o Pražský hrad?
Prezident republiky má celou řadu pravomocí, některé dokonce výlučné a velmi důležité, například jmenování členů Bankovní rady ČNB, Senátu zase navrhuje ke schválení ústavní soudce. Už jenz tohoto pohledu plyne, že prezidentská funkce zdaleka není jen ceremoniální. Zmíněné instituce totiž mohou do značné míry ovlivnit život v našem státě.

To si ale lidé až tak neuvědomují, protože v České národní bance i Ústavním soudu zasedají kvalifikovaní profesionálové, neboť žádný prezident by si nedovolil tam jmenovat nýmandy.
Souhlasím. Zatím se všem dařilo vybrat do těchto institucí lidi s kreditem, přesto prezidentova zodpovědnost je velká. Kdyby třeba do ČNB najmenoval nějaké výstřední křídlo, mohlo by to mít na českou ekonomiku neblahý dopad. Je ale pravda, že nemáme prezidentský systém a role hlavy státu je u nás jiná než třeba v USA nebo ve Francii. Z kontaktních debat s občany nebo jejich dopisů ovšem silně cítím, že si přejí mít prezidenta, který bude kultivovat politickou scénu, moderovat diskusi ve státě, dohlížet na zachování ústavy a zákonů.

Takže kdyby za vašeho prezidentského období premiér podal demisi, nenapadlo by vás zpochybnit, že jde automaticky o demisi celé vlády?
Určitě ne, o tom bych vůbec nepřemýšlel. Demise samozřejmě není jednoduchý akt a chápu, že prezident chce před jejím přijetím mluvit s premiérem, stejně jako s ministrem, jehož předseda vlády navrhuje odvolat. Prezident má právo přemýšlet, poslouchat argumenty a pak se rozhodnout. Já bych se rozhodoval vždy podle ústavy a jejího ducha. I tento příklad ukazuje, že český prezident není jen kladeč věnců, svoji autoritou má možnost ovlivňovat politické dění v zemi a kultivovat ho.

Když jste se zmínil o duchu ústavy, napadá mě, že právě kvůli jejím různým výkladům a občasným snahám ji ohnout vzrostla role ústavních právníků. Byli by ve vašem prezidentském týmu zastoupeni i oni?
Nepochybně. Znám osobně profesory Kyselu a Gerlocha a řadu dalších kvalitních právníků. Víte, povahou stále zůstávám vědcem a člověkem, který ví, že sám nemůže zvládnout a obsáhnout všechno. Proto bych měl kolem sebe expertní tým kvalifikovaných lidí, s nimiž bych se radil.
Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html


Druhou stranou téže mince je masarykovská a havlovská tradice obklopovat se respektovanými umělci, spisovateli, dramatiky, architekty. Hrad  tak býval místem myšlenkového kvasu, kde se rodí něco nového, pokrokového. Šel byste i tímto směrem?

Jsem vzděláním technik, ale mám blízko k hudbě a umění vůbec. Když jsem jako student přišel do Prahy, propadl jsem kouzlu tohoto města, což mi vydrželo dodnes. Začínal jsem u knih Emanuela Pocheho a dostal se až k rozhovorům s architektkou Evou Jiřičnou. Považuji za důležité, aby se tato debata na Pražském hradě odehrávala, protože i to spadá pod kultivaci veřejného prostoru.

Uvedl jste, že v případě svého zvolení byste Hrad zbavil vstupních rámů, otevřel ho občanské i umělecké veřejnosti. To by byla poměrně zásadní změna oproti období Miloše Zemana, kdy se tam kromě narozeninových oslav hradních úředníků a poradců…
… neděje nic. Přitom je tam řada objektů, které zaslouží zpřístupnění. I to jsem konzultoval s odborníky ze svého širšího týmu. Nemám Pražský hrad prochozený do poslední místnosti, ale samozřejmě mě uráží, když v Letohrádku královny Anny probíhají soukromé narozeninové oslavy a hradní objekty jsou pronajímány k těmto účelům – místo aby sloužily veřejnosti. Otevření Hradu při nezbytném zabezpečení nejužšího sídla prezidenta republiky je věc, k níž bych určitě přistoupil.

Mimochodem, jak byste se zachoval vůči aktérům trenýrkové aféry, byť nepředpokládám, že za vašeho působení by je napadlo měnit prezidentskou standartu za obří červené trenky?
Chápu, že mnoho lidí to vnímalo jako nedůstojnou aktivitu a odsoudili to coby nepatřičnost. Kdyby se to ale stalo mně, reagoval bych jinak. Jistě, ostraha je jedna věc, není možné nechat někoho šplhat na kteroukoli střechu na Hradě, ale zakazovat humor, byť je černý a možná na hraně, je hloupost. Jakékoli zákazy a cenzura nemohou dlouhodobě fungovat. Mohu jen spekulovat, ale domnívám se, že současné uzavření hradního areálu má svůj původ v trenýrkách nad Hradem.

Hodně teď jezdíte po českých, moravských a slezských městech, nasbíral jste už téměř 80 tisíc podpisů pro svou kandidaturu. S jakými tématy za vámi lidé přicházejí?
Při výjezdech do regionů se snažíme navštívit co nejvíc míst, ať už během veřejných besed nebo při setkáních v místních firmách. Mám na mysli sebe a manželku, která se rozhodla jít do kampaně po mém boku. Jsem jí za to velmi vděčný, protože jsem s ní jednak rád, jednak mi získává spoustu kladných bodů. Jsou to cenné zkušenosti, dovídáme se o problémech či naopak radostech podnikání v daném regionu, často také hovoříme se zaměstnanci podniků.

Co je zajímá?
Na všech besedách se opakují podobná témata – migrace, pozice a ukotvení České republiky v Evropské unii, její vztahy s Ruskem a Čínou. Permanentním námětem diskusí je kulturnost české politické  scény podle hesla ryba smrdí od hlavy. Lidem vadí hrubost, agresivita, ponižování. To od prezidenta nechtějí.

Slovně i finančně vás podporují významné osobnosti vědeckého a podnikatelského života, kupříkladu Martin Wichterle, Libor Winkler či Dalibor Dědek. Co od vás očekávají?
Podporují mě nejenom tito lidé, ale stovky dalších, kteří posílají od 500 korun výš, děkuji jim za to. Jinak jsem přesvědčen, že podnikatelé, o nichž jste mluvila, ode mě nic konkrétního neočekávají. Podporují mě, protože z nějakých důvodů chtějí, abych byl prezidentem. Navíc jsem několikrát řekl, že za důležitou součást prezidentské funkce považuji otevírání ekonomických bran českému byznysu. Prezident Zeman to v zásadě dělá, i když z mého pohledu musí být ekonomická diplomacie vždy v zájmu státu, nikoli konkrétních firem a jednotlivců.

Česko čeká těžké období, protože Evropa se výrazně proměňuje, odchází Velká Británie, posílí se role Francie a hlavně Německa. Máme se snažit být v hlavním unijním proudu včetně přistoupení k euru?
Evropskou unii vnímám jako velmi úspěšný šedesátiletý projekt, byť momentálně prochází složitou etapou. Pokud chceme o něčem spolurozhodovat, musíme sedět u jednacího stolu. Byl bych velmi nerad, kdybychom v rámci debat o vícerychlostní Evropě sice zůstali v EU, ale o ničem nerozhodovali. To nesouvisí s naší velikostí, rozlohou podobné státy mají v EU velmi výrazné slovo díky tomu, že něco zásadního říkají, nastolují agendu. Naši politici vůči Bruselu často nevysílají dost silné signály, neříkají, co chceme a proč.

Nebo vysílají, ale je to spíš kverulantské brblání než jasný postoj. Jak se z tohoto hlediska díváte na členství ČR ve visegrádské čtyřce? Zaslechla jsem názor, že vzhledem k současnému vývoji v Polsku a Maďarsku je nejvyšší čas toto uskupení opustit.
Koncept V4 má za sebou poměrně dlouhou historii, prošel různými peripetiemi. Souhlasím, že momentálně mezi politikou Budapešti a Varšavy na straně jedné a Prahy a Bratislavy na straně druhé není příliš velký soulad. Ale nejsou jen vlády, třeba kontakty mezi akademickými sférami jsou vynikající. A pak je tu bezpečnostní situace, kdy se bavíme o potřebě posílení naší armády. Jsem zastáncem rozumného navyšování armádního rozpočtu, ale nemělo by se to dít plošně, nýbrž s ohledem na naše členství v NATO a třeba právě ve V4. S Polskem, Maďarskem a Slovenskem bychom měli koordinovat naše vyzbrojovací záměry. Tam nejde o politický názor vlády, která je právě u moci, ale o věcnou součinnost, dohodu o posílení té které armádní složky, na kterou by se dotyčná země měla zaměřit v rámci společné obrany.

Téma bezpečnosti je momentálně jedno z nejmódnějších. Když nemá politik v ruce samopal a nemluví o miliardách pro obranu navíc, jako by nebyl. Nenapadlo vás, že bezhlavé lití peněz do armádního rozpočtu jen nahrává různým lobbistům, eventuálně výrobcům zbraňových systémů?
Pojmenovala jste další, zdaleka ne ceremoniální roli hlavy státu. Přesně toto je téma, o němž by z Hradu mělo být slyšet i vzhledem k tomu, že prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil. Bezpečnostní situace v Evropě a ve světě vůbec se za posledních dvacet let bohužel zhoršila. My jsme schopni se s tím vypořádat, ale ne izolovaně. Tuto věc je třeba řešit v kontextu Evropské unie a NATO i konzultacemi s Ruskem a Čínou, protože to jsou velmoci, které hrají nepominutelnou roli.

Měl byste ambici setkat se s ruským a čínským prezidentem nad těmito i dalšími otázkami?
Pokud by v tom existovala shoda s vládou a mělo by smysl se sejít s hlavami Číny a Ruska, jistě bych to udělal. Každému setkání na nejvyšší úrovni by však měla předcházet věcná diplomacie. To teď postrádám. Když se podíváme na dlouho avizovanou návštěvu Miloše Zemana v Bílém domě, tak to je spíš ostuda. Je možné, že pan prezident nakonec do Spojených států pojede, ale kladu si otázku, jak je možné, že Kancelář prezidenta republiky na základě jednoho telefonátu naprosto neprofesionálně vystřelí informaci, že prezident Zeman prakticky zítra pojede navštívit Donalda Trumpa. Pokud jde o kontakty hlav států, musí být všechno precizně připravené, promyšlené a v souladu mezi vládou a prezidentem. V zahraničních otázkách by měla exekutiva, jejíž součástí prezident je, zastávat stejný názor.

Hvězdné okamžiky každého českého prezidenta jsou po sněmovních volbách, kdy jmenuje premiéra. Letos to bude zvláště zajímavé, neboť vítězem voleb se může stát trestně stíhaný muž, předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Prezident Zeman v tom komplikaci nevidí, Babiše by jmenoval, vy jste se vyjádřil opačně. Jak byste to tedy řešil?
Jako člověku, který umí pragmaticky posuzovat vzniklou situaci, by mi přišlo nepochopitelné, pokud by trestně stíhaný člověk usiloval o funkci předsedy české vlády. Premiér je čtvrtá nejvyšší a velmi exponovaná funkce ve státě, která by měla mít i etický rozměr. Ctím presumpci neviny a trestně stíhaný člověk není obžalovaný, natož odsouzený, ale v politice to neplatí. Kdyby to nastalo, snažil bych se to každému obviněnému politikovi vymluvit. Musím ale dodat, že pokud by vítězná strana s jinou alternativou nepřišla a neexistovalo by jiné věrohodné řešení, ústava nenabízí příliš mnoho jiných možností než jmenovat premiérem osobu navrženou vítězem voleb.

Stejně absurdní to před čtyřmi lety připadalo Miloši Zemanovi, který zdůvodnil jmenování úřednické Rusnokovy vlády s tím, že nebude riskovat, aby některý z členů nové vlády řídil svůj resort „z cely vyšetřovací vazby“.
Jak vidíte, pan prezident změnil názor, na tu situaci si dobře vzpomínám. Ač tehdejší koalice deklarovala, že má ve sněmovně většinu, Miloš Zeman jmenoval úřednickou vládu. Ale nechci komentovat jeho měnící se postoje.

Komentovat zato můžete situaci kolem Andreje Babiše. Čím si vysvětlujete, že přes aféry kolem korunových dluhopisů, ovlivňování médií či Čapího hnízda je stále nejpopulárnějším politikem? Je podle vás Andrej Babiš, jak tvrdí pravicová opozice, hrozbou pro českou demokracii?
Nemyslím si, že by česká demokracie mohla být jen tak jednoduše ohrožena. Platí ovšem, že demokracie nefunguje sama od sebe. Je třeba ji pěstovat, starat se o ni, hlídat ji. Když se objevily některé kauzy spojené s Andrejem Babišem, například ovlivňování médií, prohlásil jsem, že by měl na funkci ministra financí rezignovat. Nechci spekulovat, jak dopadnou volby, ale opakuji, že bez ohledu na osobu je pro mě nepředstavitelné debatovat o premiérském postu s někým, kdo je trestně stíhán. Kromě politické a etické roviny je tu i zcela praktická věc. Když je někdo obviněn, musí se hájit, chodit na výslechy, konzultovat s advokátem svůj případ. Copak by mohl efektivně řídit vládu? Vítěz voleb, který by doložil dostatečnou podporu ve sněmovně, by ovšem jako alternativu mohl nabídnout jiného kandidáta na premiéra než předsedu.

Policie zatím Andreje Babiše neobvinila, dokonce ani sněmovna ho ještě nevydala k trestnímu stíhání. Nechme tedy tento aspekt stranou. Co říkáte tomu, že miliardář, bývalý majitel obřího holdingu Agrofert, dvou celostátních novin a rádia, získal takovou podporu u bývalých voličů ČSSD a KSČM?
Úspěch Andreje Babiše a jeho hnutí je z mého pohledu výsledkem něčeho, co nazývám nekulturností české politické scény, svého času až marasmem, kdy byli někteří významní politici navázáni na různé kmotry. Když ale slyším heslo o řízení státu jako firmy, mám s tím problém – jakkoli je v tom jistě kus předvolební nadsázky. Všechno nelze vyřešit tak snadno. Například občané nejsou zaměstnanci, nemohou být premiérem propuštěni.

Významný americký publicista Fareed Zakaria napsal: „Čím více se tímto problémem zabývám, tím silněji jsem přesvědčený, že lidé hlasují na základě emocionální vazby s kandidátem, pocitu, že si navzájem rozumějí.“ Pokud by to platilo, není Miloš Zeman neporazitelný, protože on si se svými lidmi skutečně rozumí?
Ano, on si se svými lidmi rozumí, ale totéž mohu říct o sobě. Je jen otázka, kterých bude víc. Pokud se Miloš Zeman dostane do druhého kola, což je velmi pravděpodobné, a bude proti němu stát jiný kandidát, oba budou mít velký počet vlastních voličů a rozhodující bude, která miska vah převáží.

Převáží-li vaše miska, stanete se prezidentem v roce, kdy si připomeneme 100. výročí založení Československa. Bude to příležitost k zamyšlení nad tím, kdo jsme, odkud a kam kráčíme. Jak si na tu otázku odpovídáte vy?
Tímto tématem se mentálně zabývám už delší dobu. Ještě jako předseda akademie věd jsem nabídl vládě a parlamentu, aby se naše historické ústavy podílely na tomto významném výročí. Tomáš Garrigue Masaryk položil zcela jasné základy našeho státu jako liberálně demokratické země, jež je součástí evropské civilizace. Spojené státy americké, Francii a Velkou Británii, s jejichž podporou československý stát vznikl, stále vnímám jako naše hlavní spojence a partnery. Zároveň si nepřeji, aby se Češi před někým ohýbali. Vidím Českou republiku jako hrdý, sebevědomý národ, který by se měl udržet ve vzdělanostním a kulturním centru Evropy. 

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html?cast=2#kapitola


: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html?cast=2#kapitola


Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html?cast=2#kapi



Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html



Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html



Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html


Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/jiri-drahos-lide-od-prezidenta-nechteji-hrubost-ani-agresivitu-20170826.html