Kandidát na roztrhání

Donedávna se politické strany do debaty o příštím prezidentovi zapojovaly zdráhavě, neboť vyčkávají, jak se rozhodne Miloš Zeman. Změnu způsobila až zpráva, že kandidaturu zvažuje i předseda Akademie věd a fyzikální chemik Jiří Drahoš (67). Aniž by je o to veřejně žádal, politici napříč spektrem jej začali označovat za nadějného kandidáta. 
Na první pohled působí Drahoš poměrně přísným dojmem, který umocňuje svým hlubokým hlasem i velmi pevným stiskem ruky. Až po minutách hovoru, když se uvolní a rozvypráví o své rodině, dokáže, že první zdání v tomto případě klame.


„Byl jsem učitelské dítě a ve škole mi to bylo často dáváno najevo. Prostě učitelské děti musejí být bůhvíproč vzorné a měly by být všem příkladem,“ vyprávěl mi. 
Drahoš pochází ze slezského Jablunkova. Otec Jiří byl celý život učitelem, maminka Anna pracovala jako vedoucí dětská sestra v místních jeslích. 
Zatímco bratr šel ve stopách svého otce, Jiří Drahoš se rozhodl pro dráhu vědeckou. „Je pravda, že mě chemie od dětství bavila. Rodiče mi koupili dětskou hru Mladý chemik. Měl jsem také dobré učitele chemie na základní i střední škole a to byl také asi jeden z důvodů, proč jsem se na tuto dráhu vydal,“ vzpomíná nynější držitel takřka 20 patentů. „Měl jsem rád jazyky i literaturu, přemýšlel jsem o ní jako o předmětu studia, ale chemie nakonec zvítězila.“ 

Rocker zpívá bas 
Že Drahoš není vědcem odtrženým od reality, jaké ztvárňují televizní seriály nebo legrační kreslené filmy, dokazuje i řada jeho koníčků. 
Už od 70. let například zpívá druhý bas v komorním pěveckém sboru Canticorum Iubilo, kam původně nastoupil jako hráč na zobcovou flétnu. „Je to spolek, který začátkem 70. let založili lidé, kteří dříve zpívali ve Vysokoškolském uměleckém souboru,“ popisuje. Chlubí se však i rockovou minulostí: „V rockové zpovědnici rádia Beat jsem se přiznal, že jsem vyrůstal na vysoké škole v tzv. blues rocku na přelomu 60. a 70. let.“ 
Mezi jeho oblíbené kapely patří Cream, Blind Faith, Yardbirds, Ten Years After či Jethro Tull. „To, co vytrysklo v té vlně kolem Woodstocku, bylo něco zcela unikátního. Tehdy jsem tomu zcela propadl,“ vybavuje si. 
K jeho dalším zálibám patří chataření a práce na zahradě. Chatu si prý vlastnoručně dostavěl. S manželkou Evou, která celý život pracovala jako knihovnice a nyní je již šest let v důchodu, se zná 45 let. Seznámili se v roce 1972, sezdáni byli o dva roky později. V roce 1979 se jim narodila dcera Radka, v roce 1981 Lenka. Společně se nyní radují ze dvou malých vnuků Filipa a Lukáše. Drahošpodle svých slov nečelí žádným zdravotním problémům, na misku vah při rozmýšlení prezidentské kandidatury tak klade pouze kýžený klid na rodinný život. 
Popud ke kandidatuře prý dostal zvenčí, když za ním začali chodit nejen přátelé, ale i odborná veřejnost. „Určitě bych to nezvažoval, kdybych necítil širokou podporu,“ popisuje. 
Konečné rozhodnutí by mělo padnout kolem 24. března, kdy Drahošovi končí mandát předsedy Akademie věd. 
Přejít z této pozice ke statusu kandidáta na hlavu státu není podle Drahoše zase tak velký zvrat. „Nejsem sice v politice ani ve vládě, ale předseda Akademie věd je do jisté míry v situaci podobné ministrovi. Akademie věd je instituce s vlastním rozpočtem. O něm jsem vždy vyjednával s premiérem, ministrem financí a v současné vládě zejména s místopředsedou pro vědu Pavlem Bělobrádkem,“ dokládá. 
Jako předseda Akademie věd, kde má pod sebou zhruba 8,5 tisíce lidí, zažil celkem pět premiérů a čtyři vlády. 
„Mám zkušenosti s veřejnou správou a manažerským řízením velké instituce. Nemyslím, že se svojí kvalifikací bych měl při zvažování vstupu mezi kandidáty nějaký zvláštní handicap, i když vím, že se v minulosti kandidáti většinou generovali z politické sféry,“ podotkl. 
Kariéru rozjel Drahoš až po listopadu 1989. Do té doby pracoval jako řadový vědecký pracovník: „Odmítal jsem členství v KSČ, takže žádná další kariéra nebyla možná.“ 
Spojovat své jméno s nějakou partají nebo iniciativou, jako je například Kroměřížská výzva, nechce ani nyní. „Nechci být kandidátem jedné politické strany nebo nějakého zájmového uskupení. Nikdy jsem v žádné straně nebyl a nikdy v žádné nebudu. Pokud se rozhodnu kandidovat, budu nestranickým prezidentem,“ říká mi. 

Nedělím svět na levý a pravý
Podporu politiků však dopředu zcela neodmítá. „Prezident je politická funkce, proto bych neměl problém s podporou širšího spektra zprava doleva. Současné problémy nejsou navíc pravicové nebo levicové. Jsou daleko více sociální a lidské a dělicí hranice mezi skupinami lidí jdou jinudy, než jak ukazuje tradiční pravolevý ideologický model,“ argumentuje. S žádostí o pomoc s financováním své případné kampaně, na kterou platí zákonný limit 50 miliónů korun pro obě kola, by se Drahoš obrátil na své příznivce. O všech by pak informoval na transparentním účtu, který by si k volbě zřídil. 
„Mám pouze běžné rodinné úspory, nelze předpokládat, že bych kampaň mohl financovat z těchto zdrojů,“ vysvětluje. 
Jestli se do volby prezidenta, do které se už přihlásil textař a bývalý majitel sázkařské společnosti Fortuna Michal Horáček či aktivista a lékař Marek Hilšer, pustí, nehodlá se prý proti nikomu vymezovat. Ani proti prezidentu Zemanovi, který své rozhodnutí, zda zkusí funkci obhájit, oznámí svým příznivcům 9. března na Hradě a na tiskové konferenci o den později. 
„Pokud do kandidatury půjdu, pak jako Jiří Drahoš a se svými tématy. Je na voličích, aby posoudili, zda jsou dostatečně zajímavá,“ řekl mi. 
Politici různých stran si Drahoše na Hradě „dokážou představit“, jak zní oblíbený žargon, když to ještě nechtějí říct naplno nebo si nechávají zadní vrátka. 
Že kampaň na Hrad, která v Česku poběží souběžně s kampaní pro volby do Sněmovny, bude mimořádně ostrá, se shoduje bývalý senátor Petr Pithart (KDUČSL) i čestný předseda TOP 09 a neúspěšný prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg. 
Drahoš je někdo, koho si umím představit. Nesmí mu ale vadit i nejhorší pomluvy vůči němu i jeho rodině, které se objeví. Musí se jen jako kachna, co vyleze z vody, otřást. Musí být stejně tvrdý a agresivní jako jeho protivník,“ řekl Schwarzenberg. 
Pithart, o němž se také hovořilo jako o možném kandidátovi, kterého by si přála jeho mateřská KDU-ČSL, by Drahoše podpořil. Odkázal přitom na německou a slovenskou hlavu státu. „Umím si představit jako prezidenta pana profesora Drahoše. Je mnoho způsobů, kterými se může zhostit své funkce. Může prezidentovat jako Gauck, může prezidentovat jako Kiska. Jen ho nesrovnávejme s jeho předchůdci,“ řekl mi. 
Slovy chvály na adresu Drahoše nešetří Starostové a nezávislí. „Pan profesor Drahoš je z mého pohledu velmi úctyhodný kandidát a je to jeden z lidí, kterého bych si jako prezidenta určitě uměl představit,“ řekl předseda STAN Petr Gazdík. 
Přijatelný je Drahoš i pro část ČSSD, která nechá o tom, koho v prezidentském klání podpoří, hlasovat svou členskou základnu. „Budu postupovat v souladu s postojem, který zaujme k volbě prezidenta soc. dem. Ale k osobě pana Drahoše mohu říci jen dobré věci. Pan Drahoš má velmi objektivní názory na dění ve společnosti a je to čestný člověk,“ řekl mi šéf Senátu Milan Štěch (ČSSD). 
Právě Drahoš prý povýšil vztah horní komory parlamentu a Akademie věd o řád výš. „Asi pět nebo šest let máme podepsané memorandum o spolupráci. A to je jeho zásluhou. Spolupráce je oboustranně prospěšná,“ dodal Štěch. 
A vychvaluje ho i Bělobrádek. Ani on nezavrhuje myšlenku, že by Drahoše lidovci podpořili. 
„V Akademii věd odvedl kus dobré práce, postupuje věcně a kultivovaně,“ napsal mi. 
Drahoš postoje politických stran sleduje zatím jen z dálky: „Podpoře se bránit nebudu, ale nebudu se o ni doprošovat. Pokud se jednotlivé strany dohodnou, že bych jim jako kandidát vyhovoval, tak proč bych se měl jejich podpory zříkat.“ 

Masaryk byl také profesor
Zprávu o tom, že by se Drahoš mohl ucházet o post na Pražském hradě, pozitivně přijali i jeho kolegové. Bývalý předseda Akademie věd Rudolf Zahradník se domnívá, že Drahoš by byl jednoznačně skvělý prezident. „Je prvotřídní odborník a navíc noblesní člověk, gentleman a budí u lidí prima dojem. Má široký rozhled. Eventuální funkce prezidenta by byla v rukou kvalifikovaného člověka,“ řekl mi. 
Úvaha, že by mohl Drahoš kandidovat, Zahradníka prý vůbec nepřekvapila. „Mě spíš překvapuje, že to někoho nenapadlo dříve. Bývá to často, že se podobní lidé postaví do čela země,“ podotkl. 
Předseda Sociologického ústavu Akademie věd ČR Tomáš Kostelecký Drahoše chválí za to, jakým způsobem vědeckou instituci vedl. „Má respekt napříč obory. Má široké znalosti a respektuje všechny disciplíny,“ řekl mi. 
Drahošovy ambice Kosteleckého překvapily, ale spíš mile. „V České republice je ideální představa o prezidentovi jako o moudrém člověku, který je nadstranický a zároveň umí hledat shodu. Přílišné spojení prezidenta s politickou stranou není chápáno jako žádoucí, a to vím z výzkumů sociologického ústavu. V tomto směru je to dobrá postava. Pan prezident Masaryk byl také profesor,“ podotkl. 
Drahoše by podpořil i astrofyzik Jiří Grygar. „Jeho charakterové vlastnosti by v případě zvolení nepochybně přispěly k tomu, že náročnou funkci zvládne jak na domácím, tak i mezinárodním poli,“ uvedl. 
Málo známé jsou však Drahošovy politické názory. Ty si také v některých oblastech ještě tříbí. Jasno nemá například v postoji k zákonu o střetu zájmů, tzv. Antibabišovi, proti kterému chce prezident Zeman podat ústavní stížnost. Zákon odebírá firmám členů vlády dotace a veřejné zakázky a zakazuje veřejným činitelům vlastnit tištěná, rozhlasová a televizní média. 
„Myslím, že podnikání členů vlády by mělo být omezeno, ale opravdu nevím, jestli je aktuální forma zákona optimální,“ přemýšlí Drahoš
Co se například podpory nového amerického prezidenta Donalda Trumpa týká, Drahoš si není jist, zda by jej proti Hillary Clintonové na místě Američanů volil. „Je to složitá otázka, volili Američané. Od mnoha svých kolegů a přátel ze Spojených států jsem ale už dlouho před volbami slyšel, že by nejraději nevolili ani jednoho z kandidátů,“ říká. 
S otázkou, zda přijmout nebo nepřijmout euro, by se Drahoš obrátil raději na ekonomy. „Jde o problematiku poměrně složitou a velmi odbornou – i proto se domnívám, že o vstupu do eurozóny by neměli rozhodovat občané v referendu. Všichni máme například zkušenost, že diagnóza lékaře je obvykle spolehlivější než náš vlastní úsudek, obdobně i v otázce přijetí eura bych se řídil spíše doporučeními ekonomických expertů.“ Evropě je otevřený a vlajku Unie by na Hradě vyvěsil. K řízení EU má však Drahoš silné výhrady. „Jsem člověk proevropský, ale nejsem příznivcem žádného evropského superstátu. Podporuji rozumně formovanou unii národních států, které se dohodnou na společných kompetencích,“ řekl mi. 

Unie zaspala
Unie podle jeho názoru udělala řadu velkých chyb. Tou největší pak je, že zaspala při řešení migrační krize a válečných konfliktů. „Nejsem sice politolog, ale je jasné, že se EU měla zabývat daleko důležitějšími otázkami, než jsou, s trochou nadsázky, značky sýrů. Političtí analytici Unie měli dávno řešit možné důsledky válečných konfliktů na Blízkém a Středním východě a v Africe a předvídat, co z toho může vzejít. V tomto aspektu EU zaspala a měla by to urychleně napravit,“ tvrdí. 
Kvóty na uprchlíky Drahoš odmítá. Válečné uprchlíky by oddělil od ekonomických migrantů. 
„Z mého pohledu je rozumnější řešení udělit jim třeba dočasný azyl po dobu, než se podaří vyřešit hlavní problémy v zemích zmítaných válkou, tam bychom měli napřít hlavní pozornost. Chápu potřebu solidarity uvnitř EU, ale situace se měla řešit jinak než kvótami,“ vysvětluje. 
Evropa podle jeho mínění nemůže vyřešit problém mnoha miliónů lidí migrujících z čistě ekonomických důvodů. „Není dost dobře možné přestěhovat část Afriky do Evropy jen proto, že tam mají problémy s vodou nebo třeba nezvládají pěstování a distribuci potravin. Pomoc těmto lidem je potřeba řešit přímo na místě,“ myslí si. 
Drahošova kariéra se naplno rozjela až v listopadu 1989, kdy se stal předsedou odborů Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Ředitelem ústavu se stal v roce 1996. Funkci vykonával až do roku 2004, kdy ho oslovili kolegové z Akademie věd, aby kandidoval do její rady. Byl zvolen do funkce místopředsedy. Od roku 2003 je univerzitním profesorem. V březnu 2009 se stal předsedou Akademie a zůstal v jejím čele osm let.