KONEČNĚ PÁTEK

Konečně sobota. Poslední volná sobota, než naplno vypukne kontaktní kampaň. Vyrážíme proto na otočku na chatu a mně to už na benzince nedá, abych nenahlédl do e-mailové schránky zřízené pro občany, kteří se mě chtějí na cokoliv zeptat nebo mi za něco vyčinit. U jedné zprávy stojí Důležité a svítí červený vykřičník. „Ztratil jsem placku!!!“ píše pán z Přerova a dotazuje se, kde teď o víkendu sežene novou. Rychle roluji seznamem petičních míst na internetu a odpovídám, ať zkusí jisté přerovské knihkupectví, kde zřídili petiční místo pro sběr podpisů. Když dorazíme na chatu, nedá mi to a znovu kontroluji e-mailovou schránku. Odpověď pána z Přerova: „Nestihl jsem to, měli tam jen do dvanácti.

dobu dotyčného knihkupectví. Sobota do dvanácti, neděle zavřeno. Sděluji pánovi, že bohužel bude muset vydržet do pondělí, pak mu třeba mohu i nějakou tu placku poslat poštou. „To je pozdě,“ odpovídá pán s tolika vykřičníky, že chvíli zvažuji nastartovat auto a místo sekání trávy pánovi placku osobně doručit. „Stalo se něco? Tváříš se vážně,“ strachuje se manželka. Když ji zasvětím do problému, zajímá ji, proč to s tou plackou vlastně tolik spěchá, načež se nám od pána dostane odzbrojující odpovědi: „Zítra jdeme na grilovačku a všichni budou mít placku.“

Konečně jsem posekal tu trávu. Následující víkend strávím v rodném Moravskoslezském kraji, v „regionu razovitem“. Bývala to bašta voličů Miloše Zemana a debaty určitě nebudou snadné, ale stejně se tam těším. Jak bych také mohl odpočívat, když moji podporovatelé o víkendu shánějí placku s Drahošem?!