Nejsem anti-někdo

Možnému kandidátovi na prezidenta už se hlásí zájemci o pomoc s kampaní. Stejně jako současný prezident Miloš Zeman by jezdil do krajů a šetřil s amnestiemi. Na rozdíl od něho by ale určitě nestrpěl kancléře bez prověrky. Možný prezidentský kandidát, předseda Akademie věd Jiří Drahoš, má v tomto jasno. 

Za necelé dva měsíce vám končí mandát předsedy Akademie věd. Co bude dál? Rozjedete prezidentskou kampaň, nebo budete spokojeným důchodcem? 

Je pravda, že byla zvolena moje nástupkyně, ale musí ji ještě jmenovat pan prezident, což bývá obvykle v první dekádě března. Do 24. března jsem v pozici předsedy Akademie věd a do té doby také sedím na jediné židli. Nemělo by smysl, abych tady teď něco vyhlašoval. 

Nicméně sám jste v médiích vyhlásil, že o tom uvažujete. 

To ano. Velmi vážně o tom přemýšlím. Zajímám se také o názory jiných, ať už z politické, nebo občanské sféry. Poté, co v médiích proběhlo, že zvažuji kandidaturu, dostal jsem řadu mailů. Drtivá většina z nich mi vyjadřovala podporu. Ale je to jen určitý vzorek, který samozřejmě nemůžu přeceňovat. 

Člověka to ale jistě ovlivňuje. 

Statistika je komplikovaná věc, když dostanete několik desítek mailů v reakci na něco, je to z pohledu voličů humorné číslo, ale souhlasím, že to člověka k něčemu může posunout. Nezapírám, že mě to potěšilo. Ale stále platí, že kandidaturu velmi seriózně zvažuji. 

Není to tak, že jste už vnitřně rozhodnutý a jen čekáte na daný termín, aby to nevypadalo, že sedíte na dvou židlích? 

Je to sugestivní otázka, ale definitivně rozhodnut skutečně nejsem. 

Nechal jste se slyšet, že vám vadí pojem pražská kavárna nebo příkopy mezi akademickou sférou a Hradem. Ovlivňuje vás při rozhodování také počínání současného prezidenta? 

Je to jeden z impulzů. Ale pokud do toho půjdu, chci do toho jít jako Jiří Drahoš. Nemělo by valný smysl jít do toho jako anti-někdo. Když srovnám Václava Klause a současného prezidenta, ani jeden z nich nenastupoval po tom předchozím se zásadně protichůdným programem. Člověk musí nabídnout především svoji představu. Přemýšlím tedy o tom, jaké by byly moje priority. 

A jaké priority vás napadají?

Prezident by měl lidi spojovat a ne rozdělovat. Měl by to být někdo, kdo v této komplikované době bude posilovat sebevědomí národa i tím, že nebude stavět jeho jednotlivé skupiny uměle proti sobě. Narodil jsem se a nějakou dobu žil na venkově. Myslím, že mě těch 18 let v Jablunkově velmi silně formovalo. Poté jsem studoval v Praze, kde jsem se usadil. Rodinnou chatu máme ale na venkově, u Kamýka nad Vltavou, také stále ještě jezdím do Jablunkova. Tam všude mám přátele, s nimiž se normálně bavím, nikdo mě tam nebere jako nějakou pražskou kavárnu. Život ve větších městech je jistě jiný než na venkově, ale rozdíly mezi lidmi rozhodně nejsou takové, aby bylo potřeba stavět je proti sobě. Naopak je třeba hledat pozitivní a společné cíle. Dále, z pohledu mých priorit, je velmi důležité, aby se prezident obklopoval věrohodnými lidmi. Jde přece také o to, kdo vám vlastně radí, kdo se kolem vás pohybuje. 

Je vám bližší model prezidenta aktivistického, který často mluví k veřejnému dění, nebo ten, jenž vystupuje spíš svátečně? 

Vymezil jste dva vcelku krajní modely. Prezident by určitě měl mluvit a směrem k politikům přenášet to, co slyší od občanů. Pokud to dělá, nepovažuji to za aktivismus. Na druhou stranu, jeho role je vymezena ústavou. Nemáme prezidentský systém, prezident by tak neměl sondovat, jak může ústavní zákony testovat či posunovat. I v našem systému má velmi dobré možnosti pojmenovávat problémy. 

Příkladem prezidentského aktivismu jsou amnestie. Jak byste se k jejich udělování postavil? 

S amnestiemi má prezident šetřit, má to být spíš výjimečná záležitost. 

Současný prezident často vyjíždí do krajů, zachoval byste to? 

Ano. Mítinky a setkávání s občany je určitě věc, kterou prezident Zeman dělá dobře. Totéž by měli dělat i další politici. Politici potřebují mít reflexi od občanů. 

Podle toho, jak vás poslouchám, máte už v řadě témat jasno. Dá se říct, že při tom přemýšlení u vás postupně převažuje varianta ano, kandidovat? 

Tak to říct nelze, na škále nula až sto procent se to dá těžko kvantifikovat. Ale poslouchám názory lidí, registruji je a usilovně přemýšlím. 

Jak byste si financoval kampaň? Váš možný konkurent Michal Horáček říká, že má na ni připraveno 50 milionů korun. 

Jiný způsob než zřízení transparentního účtu a výzva k možným podporovatelům není. Nemám miliardy ani stamiliony, z rodinných úspor, které nejsou nijak významné, bych to těžko mohl financovat. 

Říkal jste, že vám přišly desítky mailů. Byl mezi nimi i nějaký potenciální štědrý dárce? 

To ne. Ale v těchto mailech k mému potěšení často zaznívalo, že jsou lidé připraveni pomoci mi sbírat podpisy. A byli to lidé od Rožnova až ke Karlovým Varům.