Bezpečnost státu

Společně proti vnějším nepřátelům

Česká republika nemůže zajistit svoji bezpečnost pouze z vlastních zdrojů. Proto se v roce 1999 připojila k Severoatlantické alianci, která je zárukou ochrany proti vnějšímu – především vojenskému – ohrožení. K eliminaci vzniku rizika konfliktů pak přispívá naše členství v EU, kde se spory řeší u jednacího stolu, nikoli ve válečných zákopech.

Nejsme černý pasažér, ale měli bychom přispívat více

Bezpečí v rámci NATO je společným cílem členských států a k jeho dosažení by měla každá země, včetně té naší, přiměřeně přispívat. Nesouhlasím s přirovnáním ČR k černému pasažérovi – náš stát se účastní řady efektivních vojenských a bezpečnostních misí a společných projektů. Příkladem může být třeba vojenská pomoc Iráku v podobě dodávky bitevníků L159 a vyškolení obsluhy těchto letadel či naše vojenské i policejní mise v Africe nebo Asii. Stejně jako některé jiné členské země zaostáváme v objemu celkově vynakládaných prostředků na obranu. Dosáhnout slíbeného 2% podílu obranných výdajů na státním rozpočtu je žádoucí, každá vydaná koruna navíc však musí přinést měřitelný efekt.

Předpokladem účinné společné obrany je efektivní pořizování výzbroje a kvalitní logistika. Zde vidím nemalý dluh v možnosti spolupráce například se státy Visegrádu či dalšími geograficky blízkými zeměmi. Znamenalo by to překonat mimo jiné řadu kulturních stereotypů, ale výsledek by stál za to.

Češi nejsou národ Švejků

Staré hrozby v novém kabátě

Nebezpečí v současném propojeném světě však nehrozí jen v podobě přímé vojenské agrese proti našemu území či území jiného členského státu. Ve 21. století nabývají některá stará rizika nových tváří. Tím hlavním je snaha ovlivňovat naše vnitřní poměry. Především Rusko se takto snaží získat pozice ztracené rozpadem socialistické světové soustavy. Projevem těchto snah bývá nejčastěji zpochybňování našeho mezinárodně-politického zakotvení v NATO a EU. Tomuto tlaku nesmíme podlehnout.

Hrozby nové

Naše kultura je ohrožena islámským extremismem – islamismem. Masová migrace posledních let přitom napomohla k infiltraci extremistů či extremistických skupin v evropských státech. Namísto nesmyslných kvót na přijetí migrantů pomozme zajistit vnější hranice Evropy a důsledným prověřováním oddělit skutečné uprchlíky od všech, kdo zde jen hledají snadnější obživu. Je také nezbytné vyvíjet tlak na samotná muslimská společenství, aby se účinněji vyrovnali s fanatiky ve svých řadách. Sami pak musíme na svém území podstatně zpřísnit kontrolu a v zárodku eliminovat případné projevy zpochybňující naší vlastní kulturu.

Technologická revoluce s sebou přinesla i nové prostředky, jimiž lze ohrozit životní funkce státu. Kybernetická bezpečnost, tedy ochrana před útoky s využitím komunikačních sítí, musí patřit k primárním cílům bezpečnostní politiky státu. Díky vysoké úrovni domácích IT specialistů i možnosti využít nejlepší praxe ze států, jako je například Izrael, máme šanci v této oblasti nezaostávat.

Globální hrozby mají řadu dalších podob. Patří mezi ně i přírodní vlivy a působení člověka na vlastní planetu. Nedostatek vody není jen rizikem pro naše vlastní studny, ale může způsobit i celosvětové pohyby lidí, jejichž důsledky by se nám nevyhnuly.

Největší hrozbou je naše vlastní slabost

Obrana proti všem zmíněným rizikům má jeden společný jmenovatel: nás samotné. Žádná hrozba se nevyrovná té největší – že sami ztratíme vůli a schopnost rizikům čelit. Proto budu jako prezident podporovat program resilience, tedy schopnost naší společnosti pružně a aktivně reagovat na rizika, ať již budou mít jakoukoli podobu. Budu podporovat činnost aktivních záloh i výuku reakcí na krizové situace v rámci naší vzdělávací soustavy. Nikdo a nic nás neohrozí tak jako naše vlastní slabost.